Kleptomanie (anglicky kleptomania) je neschopnost odolat nutkání ukrást předměty a to z jiných důvodů než pro osobní potřebu nebo pro finanční zisk. Poprvé byla popsána již v roce 1816. Obvykle začíná v pubertě a přetrvává do vyššího věku a mnohdy bývá provázena dalšími psychickými poruchami, zejména úzkostmi a poruchami příjmu potravy a závislosti na alkoholu a zneužívání návykových látek. Kleptomanie je v psychiatrii řazena poruchy kontroly impulzivity.
___
___
Diagnostika: Diagnóza se provádí na základě níže uvedených příznaků. Mnohdy však není jednoduché ji stanovit, jelikož spolu s kleptománií často pacienti trpí i jinými psychickými poruchami.
Léčba: Během posledních 100 let došlo k významnému posunu v oblasti léčby. Jednak je možné použít farmakologickou léčbu a to pomocí selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI), stabilizátorů nálady a jiných antidepresiv. A dále je možné využít psychoterapeutickou metody, konkrétně kognitivně behaviorální terapii či psychoanalýzu.
Jak se projevuje kleptomanie - příznaky, projevy, symptomy
- rozdíl mezi obyčejnou krádeží a kleptomanií:
- obyčejná krádež (ať už plánované nebo impluzivní) je záměrná a je motivována užitečnost objektu nebo jeho peněžní hodnotou
- kleptomanie je opakující se neschopnost odolat touze ukrást předměty, i když nejsou potřebné pro osobní použití nebo člověku nejde o jejich peněžní hodnotu
- neustále vracející se myšlenky a neschopnost odolávat nutkání krást
- poruchy nálady
- úzkost
- poruchy stravovacích návyků
- poruchy sebeovládání
- pocit stresu, pocit viny a výčitky
- sociální segregace
- stupňující se pocit stresu bezprostředně před provedením krádeže
- uspokojení, naplnění nebo úleva po provedení krádeže
Kleptomanie - obrázek, fotografie
