Obsedantně kompulzivní porucha, OCD (anglicky obsessive-compulsive disorder) je psychiatrické onemocnění patřící mezi úzkostné chronické poruchy. Je charakterizován nutkáním jedince provádět soubor činností – rituály, či kompulze. Toto je spojeno s vtíravými myšlenkami, s úzkostí, že stane neštěstí, pokud tuto činnost nevykoná = obsese. Tyto impulze mohou být nenápadné až po velice zdlouhavé či nebezpečné rituály.
___
___
Nemocný si je obvykle vědom nesmyslnosti jeho jednání, ale nedokáže ho potlačit. Začátek obvykle mezi 18-25 rokem, průběh je vleklý a obvykle kolísá. Muži a ženy jsou postiženy stejně (není pohlavní predispozice). Léčba: k léčbě obsedantně kompulzivní poruchy se používá jak farmakoterapie (antidepresiva) tak psychoterapie (kognitivně behaviorální terapie). Nejúčinnější je však kombinace obojího. Při psychoterapii je pacient postupně vystavován situacím, které mu působí úzkost, a to tak dlouho, dokud nedojde k jejímu poklesu. Těmto situacím musí čelit, aniž by vykonal kompulzi. Kompulzí se pacient zbaví až po vyléčení obsesí, protože právě ty jsou jejich příčinou.
Jak se projevuje obsedantně-kompulzivní porucha - příznaky, projevy, symptomy
Nejčastější typy OCD:
- obsese bez zjevných kompulzí (10 %)
- nadměrný strach ze špíny a infekce (50 %) – např. opakované mytí rukou či sprchování
- kontrolování (strach z opomenutí, které by ohrozilo je nebo jiné lidi) (30 %) např. kontrolování, že je vypnutý vařič, či zamknuté dveře apod. typické "co když…."
- jiné kompulze (opakování slov, čísel, dotykové kompulze) (10 %) - lze připodobnit k autistickým projevům
PŘÍBĚH Z PRAXE O PACIENTOVI S OBSEDANTNĚ-KOMPULZIVNÍ PORUCHOU (OCD) ZDE.
