Postpoliomyelitický syndrom (anglicky post-polio syndrome, anglická zkratka PPS) se vyskytuje mnoho let po prodělané paralytické poliomyelitidě. Nejvíce se vyskytuje u starší populace a především u těch pacientů, u kterých proběhla poliomyelitida zvlášť bouřlivě. Diagnózu stanovujeme na základě kritérií podle Muldera.
___
___
Tato kritéria zahrnují poliomyelitidu v anamnéze, po které došlo k částečnému znovuobnovení poškozených pohybových funkcí. Dále musí pacient být minimálně 15 let ve stabilizovaném zdravotním stavu, přičemž postupně u něj dochází ke zhoršování svalové síly i celkové výkonnosti.
Postpoliomyelitický syndrom se dá rozdělit do 3 typů dle zdravotního stavu pacienta. První typ je sekundárně „myopatický“ postpoliomyelitický syndrom. Je pro něj charakteristická větší slabost a bolesti ve svalech. Dále u něj nacházíme postižení membrány svalových buněk. Častěji se vyskytujícím typem je „neuropatický“ postpoliomyelitický syndrom. Nakonec posledním typem je syndrom progresivní atrofie adultního typu nebo ALS (amyotrofická laterální skleróza).
Diagnostika se opírá především o důkladně odebranou anamnézu a klinické příznaky, které jsou uvedeny níže. Dále využíváme i laboratorních testů. Léčba je založena na rehabilitačních postupech a vzhledem k věku pacientů, musíme myslet i na možná přidružená onemocnění.
Jak se projevuje postpoliomyelitický syndrom - příznaky, projevy, symptomy
-
svalová únava
-
snížená vytrvalost
-
svalová ochablost
-
křeče
-
atrofie některých svalů
-
zvýšená únava
-
úporné bolesti svalů a kloubů
-
celkové horšení pohybových schopností
-
intolerance chladu
-
dýchací obtíže
-
spánková apnoe – přechodné zástavy dechu během spánku
Postpoliomyelitický syndrom - obrázek, fotografie
obrázky a fotografie budou doplněny v průběhu roku 2019
