Postmenopauzální osteoporóza (anglicky postmenopausal osteoporosis) se řadí mezi metabolické osteopatie. Rozvíjí se u žen v důsledku hormonálních změn po menopauze. Spolu se senilní osteoporózou je považována za jeden ze dvou hlavních typů primární osteoporózy. Postmenopauzální osteoporóza postihuje přibližně čtvrtinu žen ve věku nad 50 let.
___
___
Léčba: lékem 1. volby jsou bisfosfonáty (spíše u žen nad 60 let věku), nebo raloxifen (častěji do 60 let věku), ev. lze podávat kalcitonin či stroncium ranelát. U pacientek s nejvyšším rizikem zlomenin lze využít léčbu parathormonem. Léčba musí vždy zahrnovat také suplementaci vápníkem a vitamínem D. Důležité je udržení přiměřené tělesné hmotnosti s přiměřenou fyzickou aktivitou a nekouřit.
Jak se projevuje postmenopauzální osteoporóza – příznaky, projevy, symptomy
-
většinou asymptomatická
-
zlomeniny kostí u menšiny pacientek (a obvykle až po 60. roce věku)
-
převažujícím typem zlomenin jsou fraktury obratlů
-
fraktura obratle často již po menších traumatech, prudším pohybu nebo při zvedání těžších břemen
-
častěji intermitentní nebo chronické bolesti v zádech
-
bolesti spíše neurčitého charakteru a lokalizace
-
tyto bolesti často popisovány jako "tahavé"
-
zhoršení těchto bolestí při zátěži nebo typicky při delším stání
-
někdy také prudká bolest v zádech
-
průkaz osteoporózy denzitometrickým vyšetřením (snížená denzita kostí)
-
laboratorně zvýšení markerů kostní remodelace
