Bércový vřed (latinsky ulcus cruris venosum, anglicky ulcer of leg) je cévní onemocnění projevující se různě velikou, lokalizovanou ztráta kožní a podkožní tkáně, případně i jiných – hlouběji uložených tkání. Příčinou je těžší stupeň chronické žilní nedostatečnosti – městnající krev má za následek ischemii (neprokrvení, neokysličení) lokálních tkaní a tím jejich odumření (nekrózu).
___
___
Spouštěcím faktorem bývá byť i malé poranění, místní infekční zánět, povrchová tromboflebitida (povrchový zánět žil) ad.. Samotný vřed vzniká odloučením odumřelé tkáně (nekrózy). Léčba: terapie bércového vředu se stává jak v lokální péči o defekt, tak především v léčbě vyvolávající příčiny a to je chronická žilní nedostatečnost - chirurgické výkony na žilním řečišti a nebo pomocí konzervativního postupu – elastická bandáže dolních končetin, venotonika(léky posilující žilní systém), režimová opatření – snížení hmotnosti, vyvarování se dlouhému stání, aktivace svalů dolních končetin.
Chronická žilní nedostatečnost a bércové vředy - příznaky, projevy, symptomy
- zpočátku měkký otok, který se zmenšuje během noci
- později otok tuhý, který již neustupuje
- varixy – žilní městky
- hnědé pigmentace
- stasis dermatitis – povrchové zanícení kůže provázené šupěním nebo naopak mokváním
- dermoskleróza, dermatoliposkleróza – degenerativní změny kůže a podkoží projevující se tuhnutím tkáně, ztráta ochlupení, lesklost, hnědošedé zabarvení
- pocit napětí a těžkých nohou
- křeče, brnění
- v místě vředů bolest
- predilekčním místem brécového vředu je dolní třetina vnitřních stran bérců