Crigler-Najjarův syndrom (anglicky Crigler-Najjar syndrome) je vzácné genetické onemocnění, které ovlivňuje schopnost těla zpracovávat bilirubin. Tento syndrom, který má dvě hlavní formy, může být život ohrožující, pokud není včas diagnostikován a léčen. V diagnostice se uplatňují krevní testy, ve kterých je přítomné zvýšení nekonjugovaného bilirubinu, ale definitivní diagnózu lze potvrdit až na základě genetických testů.
Crigler-Najjarův syndrom se projevuje nedostatkem nebo sníženou funkcí enzymu UDP-glukuronosyltransferázy (UGT). Tento enzym je klíčový pro zpracování bilirubinu, což je látka vznikající při rozpadu starých červených krvinek. UGT pomáhá přeměnit bilirubin na jeho rozpustnou formu, která se následně snadno vyloučí z těla močí nebo stolicí. Bez tohoto enzymu se bilirubin hromadí v těle, což může vést k nebezpečnému vzniku žloutenky.
Žloutenka (neboli ikterus) se projevuje žloutnutím pleti, sliznic a očí, zejména bělma (bílých částí očí). Mezi další příznaky žloutenky patří tmavá moč a bledá stolice.
Projevy, léčba a diagnostika Crigler-Najjarova syndromu
Crigler-Najjarův syndrom je klasifikován do dvou typů podle úrovně aktivity enzymu UGT
TYP 1:
Tato forma Crigler-Najjarova syndromu je nejzávažnější, protože je způsobena úplnou absencí aktivity enzymu UGT.
Lidé s tímto typem onemocnění trpí těžkou žloutenkou, která začíná již v novorozeneckém období a přetrvává po celý život.
Kromě toho mají pacienti s touto formou syndromu velmi vysoké riziko vzniku neurologických komplikací. Hlavní komplikací je bilirubinem indukovaná neurologická dysfunkce (BIND), která představuje poškození nervového systému způsobené vysokou koncentrací nekonjugovaného bilirubinu v krvi. Bilirubin se hromadí v těle a usazuje v mozku, což způsobuje poškození nervových buněk. Tento stav se nazývá kernikterus a může vést k dlouhodobým neurologickým problémům, jako jsou:
- svalová spasticita (zatuhnutí svalů)
- křeče
- zpoždění vývoje
- poruchy sluchu a zraku
- problémy s motorikou a koordinací
Léčba
Pacienti trpící Crigler-Najjarovým syndromem prvního typu nereagují na léčbu fenobarbitalem a pro udržení hladin bilirubinu v bezpečných mezích potřebují dlouhodobou fototerapii. Jedinou účinnou léčbou je transplantace jater.
TYP 2:
Je méně závažný, protože způsobuje mírnější příznaky, které jsou důsledkem snížené aktivity enzymu.
Lidé s typem 2 obvykle trpí občasnou žloutenkou, která je spouštěna stresem, a většinou se jejich stav dá zvládnout pomocí jednoduchých opatření.
Trvalé poškození nervového systému je u této formy syndromu velmi vzácné a potřeba transplantace jater se objevuje jen výjimečně.
Singaraju, S., Agarwal, S., & Ramakrishna, M. (2020). Crigler-Najjar syndrome: A review of the clinical features and treatment strategies. Journal of Clinical and Experimental Hepatology, 10(4), 391-396. https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/32965842/
Vimol, C., & Poovorawan, Y. (2021). Crigler-Najjar syndrome: A review of molecular pathophysiology and management. Pediatric Research, 89(6), 973–981. https://doi.org/10.1038/s41390-020-01393-7 https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC11508002/
